Interview s P.N.Elrod

Interview s P.N.Elrod, autorkou dvou stěžejních románů k hernímu prostředí Ravenloft (Já Strahd a Já Strahd: Válka proti Azalinovi)přináší, kromě informací o knihách samotných, velice zajímavý pohled na to, jak obtížné je vytvořit román dle požadavků TSR/WotC a s jakými problémy se spisovatelé musí vyrovnávat. Rozhodně to stojí za přečtení.
Napsal Vannax
Od Strahda, z dřívější webové stránky Domén děsu (Jeho duše patří Ezře). (Strahd, bezva kluk, nám dal svolení umístit tento soubor na naši webovou stránku poté, co svou ukončil.)
O autorce: Patricia Nead „Pat“ Elrod (začala profesionálně psát, když některé z herních modulů prodala do Dungeon Adventures a článkem pro Dragon Magazine. Během toho, co psala a prodávala tato dílka TSR (nyní Wizards of the Coast), začala pracovat i na svém prvním románu, Bloodlist (Krvavý seznam). Jako celoživotní nadšenec upírských příběhů, gangsterských filmů a bulvárních plátků, zkombinovala do své první knihy všechny tyto tři žánry. Kniha se pak stala první z úspěšné řady nadpřirozeného tajemna – The Vampire Files (Materiály o upírech). O dvanáct let později se její romány stále vydávají, spolu s více než 20 krátkými příběhy a dvěma dalšími románovými řadami o upírech. Autorka stále pracuje na „zubatých“ titulech, které se dají zařadit do žánrů záhad, sci-fi a fantasy.
Více se dozvíte na jejích stránkách.
Toto interview bylo vedeno mezi webovou stránkou Strahds Library a P.N.Elrod v březnu 2003. Žádnou část z tohoto interview nelze použít bez svolení autorů.
Tazatel: Co vás přivedlo k postavě Strahda Von Zarovich a jak jste se s ní seznámila?
P.N.Elrod: Jednatele, který pro mne tehdy pracoval, kontaktovalo TSR, které následně postavu vlastnilo. Tato společnost chtěla spisovatele, který by vytvořil Strahdovu autobiografii a na jejich krátkém seznamu jsem byla i já. V literárním průmyslu se takové knížky dají nazvat prací na zakázku. Píšete v již předem definovaném světě, jako je Star Trek, Star Wars nebo Buffy, a obvykle máte napsat dějovou linii příběhu, kterou vám předloží. Někteří z vlastníků takových koncesí jsou benevolentní, jiní bývají striktnější.
Může za to být slušná finanční odměna, ale musíte přestát spoustu blbostí, jako jsou cizí lidé, kteří vám svévolně vaše dílo přepíší. Jestliže si nadšeně pečujete o své dílo a postavy, pak vás z toho dost pravděpodobně trefí šlak. Skutečně dobří spisovatelé tenhle typ zásahů spíše nestrpí, takže smlouva se pak obvykle přesune k někomu, kdo je ochoten vychrlit požadované znění. (Nebo k dobrému spisovateli, který potřebuje peníze v době mezi jinými projekty.) Přečetla jsem si například novelizaci filmů z rukou naprostých literárních nádeníků. Je to skutečně děsivě napsané, jen pro prachy, a proto, aby se lidé se svými penězi u knižního stánku rozloučili.
Na druhé straně této škály najdete i báječná díla, jako Orson Scott Cardovu novelizaci Propasti (The Abyss). Poštěstilo se mu proto, že denně hovořil s producenty a scénáristy a podle toho mohl písemnou podobu filmu měnit. Je to vynikající román, jedinečný. Nemusíte nutně vidět film, abyste si jej vychutnali.
Ale VĚTŠINU knih psaných na zakázku lze brát jako „fastfood“ literárního průmyslu. Někdy jsou dobré, jindy ne. Jsou to prostě výrobky. Pokud je jeden lepší než jiný, zjistěte si jméno kuchaře. Můžete narazit na Wolfganga Pucka, který si opékáním hamburgerů mezi jinými díly vydělává na nájem.
Zajímala mně mimořádná čtenářská obec a peněžní potenciál, který by to mohlo přinést, protože Ravenloft má širokou, již danou základnu čtenářů, tak jsem řekla „možná“ a nechala jsem svého jednatele, ať sežene více informací.
Tazatel: Měla jste před napsáním knihy „Já, Strahd“ (I, Strahd) nějakou povědomost o Ravenloftu?
P.N.Elrod: Pouze jsem někdy zahlédla knížky v regálech, ale nikdy jsem si je nepročítala. Nečtu horory, protože jsou pro mě příliš depresivní. Když se chci nechat vyděsit, tak sleduji zpravodajství a když chci být naštvaná, tak vyluxuji lednici až do dna.
Tazatel:To byl váš nápad, napsat „Já Strahd“ jako deník událostí, nebo vás o to prostě TSR/Wizards of the Coast požádalo?
P.N.Elrod: Opět to bylo TSR, které za tím stálo (někdy v letech 1990-2) a to mělo pro mne určitou dějovou linii, v rámci níž jsem mohla pracovat a pojali to jako osobní deník. Celý název přece zní „Paměti upíra“ (Memoirs of a Vampire). Na mně pak bylo, abych předložila předběžný nástin, který by zahrnoval hlavní události Strahdova života, které chtěli, a provést to tak, aby z toho bylo dobré čtení. Přistoupila jsem k tomu tak, že jsem psala knihu, která by měla být stejně zábavná pro čtenáře, kteří NIKDY o Ravenloftu neslyšeli, jako pro ty, kteří jej již velmi dobře znají. Je to stejné jako napsat román z prostředí Star Treku pro lidi, kteří o tomto seriálu nikdy neslyšeli. Myslím si, že jsem také odvedla dobrou práci.
Tazatel: Jaký máte názor na psaní příběhu s kompletními informacemi o pozadí jedné z nejklíčovějších postav prostředí Ravenloftu?
P.N.Elrod: Nepřemýšlela jsem o tom, jak ústřední ta postava je; zabývala jsem se spíš jeho vnitřním životem a volbami, které dělal a jeho reakcemi. Musela jsem je vymyslet jako logické, uvěřitelné a dokonce nevyhnutelné. Což není až tak úplně jednoduché. Když přemýšlíte stylem „Hergot, TODLE je fakt důležitý, hlavně to nezvorat,“ tak to přidusí vaší kreativitu.
Tazatel: Dostala jste dost informací o pozadí téhle postavy?
P.N.Elrod: Poslali mi tuhle OHROMNOU krabici knih o hraní, pravidel, další dvě knihy o Ravenloftu, které byly již vydány a díla. Mapy jsem si rozvěsila ve své kanceláři a naprosto jsem se ponořila do toho světa, jako když se biflujete na zkoušky. Knihu chtěli mít za pouhé čtyři měsíce a do té doby jsem nic nenapsala v tak krátkém termínu.
Tazatel: Jak dobře znáte materiály, které vytvořila Tracy Hickman nebo dokonce Christie Golden?
P.N.Elrod: Zatraceně dobře. Musela jsem, protože jsem věděla, že experti budou podrobně zkoumat. Jako takový vtípek zasvěcených jsem požádala Christie, zda bych mohla pozvednout její mohutný výjev „Strahdovy dohody se Smrtí“ pouze na dialog. Vyjádřila se, že je to dobrý nápad. Přečtěte si výjevy, jak jsme je každá popsaly. Verbální hodnota obou je identická, ale ve Strahdovi je patrný vlastní zvláštní nádech této verze dohody vedené v první osobě.
Tazatel: Co vám přijde nejatraktivnější na postavě Strahda
P.N.Elrod: Jeho pragmatismus a temný humor. Chvílemi může být překvapen, ale vzchopí se a situaci obrátí ve svůj prospěch jako každý dobrý stratég. A nikdy se nevzdává.
Tazatel: Ravenloft je zpět na scéně. Pokud by se znovu měly začít psát romány, napsala byste další knihu o Strahdovi a pokud ano, jak byste ho nasměrovala dále?
P.N.Elrod: To by vůbec nebylo na mě. Musela bych napsat cokoli, co by mi řekli a po neshodách, které jsme měli kolem „Války proti Azalinovi“ (The War Against Azalin) pochybuji, že by mě ještě někdy požádali o další. Chtěli, abych ho popsala jako bezduchý vraždící stroj, já jsem chtěla postavu, kterou byste nenáviděli a přesto o ní přemýšleli. Byla to patová situace (pro čtenáře rozhodně) a to já nesnáším.
Díky WotC, kteří trvali na 5-6 celkových - a dle mého názoru naprosto zbytečných – přepisech, mě přeřadili z rozpisu na následující roky na jiné projekty. Jestli je ta kniha dobrá, je za tím můj boj o každé jednotlivé slovo a oni využívali každou příležitost, aby se pokusili něco změnit. V jednu chvíli jsem byla připravená vyškrtnout z toho své jméno a plesknout na to „Cordwainer Bird.“ (Tuším, že to jméno použil Harlan Ellison na svůj televizní scénář, když si myslel, že přepisováním se z jeho práce stane brak.)
Například: V úvodním obrazu Strahd nese v bouři, dešti a plískanici mrtvé tělo své milované na horský útes a všechno kolem bičuje vichr. Tam, tisknouce její studené tělo ke své hrudi, zařval svůj vzdor proti osudu do kruté, blesky prořezané oblohy předtím, než skočil do bezedné, černé propasti...
Redakční štáb řekl: „Mohla byste—emm—to udělat *více* Gotické?“
V tu chvíli jsem začala křičet. Co chtěli? Stáda zpanikařených pakoňů hřivnatých na pozadí se soptícím Kilimandžárem? Jedno či dvě zemětřesení???
Nicméně, tenhle výňatek byl jen špička ledovce. Obdržela jsem 7-8 hustě popsaných stránek se změnami, které mám provést - a řekli mi, že jsem z toho vyšla se štěstím, protože jiní jejich spisovatelé dostávají od štábu 30 stránkové seznamy oprav.
Nevěděla jsem, v čem je problém, protože u předchozí knížky jsem nedělala ŽÁDNÉ přepisy – a právě proto jsem souhlasila s druhou, myslela jsem si, že to bude zábava. Honorář za tu knihu byl jen zlomkem toho, co jsem dostala za jiné své romány, prostě jsem si SKUTEČNĚ oblíbila tu postavu a chtěla jsem o ní napsat více. Odvedli skutečně báječně efektivní kus práce, když mě vyřadili z další účasti na spolupráci s nimi.
Tazatel: „Válka proti Azalinovi“ byla dost odlišná kniha od první „Já, Strahd“. Jak moc jste si musela nastudovat, než jste se pustila do tohoto tématu?
P.N.Elrod: Poslali mi nejnovější sadu nových materiálů, které vyšly a striktně daný nástin, kterého jsem se měla držet. Předělala jsem ho, aby byl zajímavější a zahrnula jsem to do první kapitoly. Poslali mi to zpět se slovy: „Ne, musíte to napsat TAKTO!“ Byl to docela šok. Měla jsem stejného šéfredaktora, stejnou postavu, více spisovatelských zkušeností, ale najednou se ke mně chovali, jako bych nevěděla, kde mám klávesnici. Okay, připouštím, že mám ego velikosti letadlové lodi, ale mám pro to důvod. Už se mi stalo, že jsem v tom byla velmi dobrá. Jednalo se o začátek První řady ságy o Azalinovi.
A zde jsem musela uznat neocenitelnou pomoc Gene DeWeesea s touto knihou. Jako naprostý expert na vše, co se týká Azalina, štědře poskytnul časovou osnovu, což představovalo velkou pomoc při dodržování správné souslednosti a určitý rozsáhlý dialog. V obraze, kde se Strahd a Azalin prvně potkají, je celý ten rozhovor Geneův. Vím, že bych ho nenapsala lépe, tak jsem ho požádala, zda ho mohu použít, stejně jako jsem to dříve udělala s dílem Christie. Zazubil se na mě a řekl: „Jistě!“
Začlenili jsme mezi naše romány i určitou spojitost – něco, co WotC zapomnělo dodat – takže zjistíte, že se některé podrobnosti prolínají. Jako tělo Aleka Gwilyma, které v prvním románu zmizelo ze Strahdovy komory. V jedné z jeho knih to byl právě Azalin, kdo provedl tuto krádež těla. Strahd na to NIKDY nepřišel! Gene je pro mě třída a je pro mne ctí a radostí se s ním dělit o zkušenosti.
Další detaily: Musím zmínit, že mnozí čtenáři chtějí vědět, PROČ jsem Strahda a Azalina nezavedla do Mordentshire. Dobrá, WotC mi řeklo, ať to NEDĚLÁM. Neposlali mi žádné materiály, které by shrnovaly toto konkrétní období a řekli mi, ať dám Strahdovi amnézii na celou tuhle věc. Protože tento incident zjevně neměl co dělat s „válkou“, pokrčila jsem rameny a pokračovala v příběhu, takže za to opomenutí neobviňujte mne, ale je! Dostala se ke mně také reakce, proč jsem vlastně o válce nezačala dříve nebo proč jsem o tom nezmínila více. Opět, bylo mi řečeno, že to mám pojmout jako obrovskou šachovou partii a vystavět události k závěrečné konfrontaci zabralo nějaký čas. Byl to osobní souboj jeden na jednoho mezi oběma z nich a každý měl jiný styl boje a jiné zbraně. Strahd je ostřílený a zkušený válečník, kterému nedělá problém porážet nepřátele mečem. Azalin je mazaný manipulátor, který získává na svou špinavou práci jiné. Bez magie by ve skutečném boji dlouho nevydržel.
Strahd si byl dobře vědom, že má jen omezený počet vojáků, které může poslat do boje. Když máte takový hendikep, tak v nějakém stylu boje, jako Waterloo, neplýtváte životy. A pak je tu Azalin s KVANTY ozbrojenců, které může obětovat. Strahdovou nejlepší strategií je překvapivý, operativní úder k odstranění Azalinových generálů. Bez bojeschopných vůdců vojsk může Strahd udržet nadvládu po jednu i dvě generace, přičemž ví, že Azalinova psychická nejistota mu bude vždy bránit, aby kdy měl někoho dalšího, kdo by válku řídil.
Pročtěte si dějiny a uvidíte, že tohle téma se odehrávalo s žalostnou pravidelností. Pokaždé, když je psychotický diktátor svržen, najde se v nižších vrstvách někdo, kdo ho zastoupí – ale obvykle se do toho nikdo nepustí, protože diktátor všechny takové zabije. Třeba Hitler se obával, že moc může převzít Rommel. V současnosti můžeme zmínit Husajna. Měl pod sebou skupinu přikyvovačů, protože se zbavil každého, koho považoval za soupeře. Stejné je to i u Azalina. Instinktivní tušení nekotrolovatelné nejistoty!
Tazatel: Znáte nějaké další postavy Ravenloftu kromě těch, o kterých jste psala? A pokud ano, o které z nich byste ráda napsala více?
P.N.Elrod: Nečetla jsem žádnou z dalších knížek, ale některá jména znám dobře. Ale jo, jak jste napsal o Strahdovi, všichni ostatní jsou jen druhé housle. ;>) (Ne, Gene, NEMLUVÍM o TOBĚ! LOL!)
Tazatel: Mám pár otázek, které se netýkají Ravenloftu, ale byl jsem požádán, abych se na ně zeptal. Co vás vedlo k tomu vytvořit krimi PI jako Jack Fleming v řadě Materiály o upírech. Ačkoli se ve vašich knihách pravidelně upíři objevují, zdá se, že postavy trochu odkračují od obvyklého kontextu upírů v literatuře.
P.N.Elrod: Jack vyšel ze hry na hraní rolí a narodil se, když ho dějmistr nechal skutečně velice hladovět. Takže Jack stojí v zablácené dobytčí ohradě v Chicagu a přemýšlí: „Myslíš, že musím kousnout krávu do nohy a vypít její krev??? FUJ!!!!“ Prostě jsem MUSELA napsat knihu o přecitlivělém upírovi, který se pokouší o své vlastní zabití!
Konečně jsem také chtěla brát svou spisovatelskou kariéru vážně. Prodala jsem některá menší dílka, ale nastal čas přejít do vyšší ligy, dokončit knihu a vydat jí.
Jack se trochu vzdaluje od jiných krvesajů především proto, že jen stěží by některý spisovatel o nich vytvořil něco, co bych chtěla číst. S výjimkou Freda Saberhagena samozřejmě. Jeho knihy o Drakulovi jsou NEJLEPŠÍ!
Velká část Jackovy osobnosti se mísí s mou, ačkoli v posledních několika letech on začíná být podrážděný v situacích, kdy já jsem uvolněná. To je proto, že on vede život naprosto odlišný od mého (jiná doba, jiné pohlaví!). Poslední dobou si od něj nechám celkem dost určovat dění a nechávám ho jít jeho vlastní cestou. Je to mírumilovný společník, dokud ho nezaženete příliš daleko.
Tazatel: Převzal Nigel Bennet skutečně velkou část svého díla z vaší spolupráce, protože existuje spousta příběhů, kde se takové věci objevují, zvláště v případě „Králova opatrovníka“ (Keeper of the King).
P.N.Elrod: Nevím co myslíte tím „převzetím“. Nemyslíte upravení? To jsou naprosto odlišné věci. VŠICHNI spisovatelé redigují své dílo, aby jej vybrousili a dalším přepisováním jej zlepšují. Já rediguji Nigelovu tvorbu a on mou. Spolupracujeme 50/50 a slovo „NE“ se na schůzkách, kde příběhy probíráme, nepřipouští. Když víte, že vaše nápady někdo nesmete se stolu, skutečně vám to uvolní ruce, abyste je na stůl vyložili. Ráda bych věděla, kde jste přišli k informaci, že jeho práce v „Opatrovníkovi“ je převzatá, ale byla jsem u každého slova z té knihy a všechno, co napsal, v knize je. Redigovali jsme to a události přeuspořádávali společně, jako partneři. Poslal mi 10 stran a já je rozšířila na 20, poslala zpátky; on si to přečetl a přidal další, prostě cokoli bylo potřeba. To, co jsme předložili vydavateli, byla již finální kniha, která pak šla do tisku.
Nigel je skvělý chlap, extrémně inteligentní, nadaný a daleko lepší korektor než moje maličkost. Učíval dějiny na univerzitní úrovni, ale naštěstí pro nás přešel k herectví! Je radost s ním spolupracovat, s výtečným profesionálem na tak zábavném projektu. Mohu jen doufat, že další spolupráce, které bych mohla mít s jinými spisovateli, budou stejně tak zábavné a obohacující. Naučila jsem se od něj mnohé.
Od této autorky v češtině vyšel "Krvavý seznam" a "Krvavý život" (Fantom print), obojí z cyklu Vampire files.
Napsal Vannax 17.02.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 6 příspěvků.
ČAS 0.085267066955566 secREMOTE_IP: 54.160.243.44